Toto je neobyčejně exotická nahrávka jak pro české, tak i zahraniční posluchače. Zahrnuje čtyři kantáty, které Martinů zkomponoval mezi lety 1956‒1959 (rok jeho úmrtí), tedy v období svého oživeného zájmu o moravskou lidovou poezii. Všechny zhudebňují verše Miroslava Bureše vsazené do prostředí Českomoravské vrchoviny. Supraphon naštěstí zajistil kompletní překlady textů (což vede k úvaze, nakolik by skladba nazvaná Legenda z dýmu bramborové nati mohla uspět v anglofonním světě roku 1958) – ovšem k zaujetí posluchačů úplně stačí skladatelův cit pro rytmický spád rodné řeči a jeho instrumentační vynalézavost. Je třeba poznamenat, že pro nahrávku byly použity partitury zrevidované na základě Souborného vydání díla Bohuslava Martinů.
Kantáta o bramborové nati (Legenda z dýmu bramborové nati) je určena sopránovému, altovému a barytonovému sólu, smíšenému sboru, zobcové flétně, klarinetu, lesnímu rohu, akordeonu a klavíru, což je jistě jeden z nejneobvyklejších ansámblů, který kdy byl stvořen. Ovšem Martinů, a to mu bylo vlastní, přesně odhadl, jak z takového bizarního uskupení vytěžit maximum. Máme tu co do ničení se zvláštní a poutavou směsicí lidové prostoty a exotiky, navíc příběh sám o sobě ani trochu nepostrádá dramatický náboj. Krásné je i provedení – zvlášť úchvatný je špičkou obdařený soprán Pavly Vykopalové využívající jen uměřeného množství vibrata. Vedle toho všeho je tu přítomna i politická rovina: skladatel na protest proti potlačení Maďarského povstání odmítl včas poslat do Československa noty k premiéře, která už byla naplánovaná. Obsazení dalších kantát je o něco méně neobvyklé – Otvírání studánek je učeno vedle recitátora, tří sólistů a ženského sboru jen dvěma houslím, viole a klavíru, Romance z pampelišek pak patří pouze sólovému sopránu a tenoru, smíšenému sboru a „bubnování na židli“, nakonec Mikeš z hor je pro sopránové a tenorové sólo, smíšený sbor, dvoje housle, violu a klavír.
Recitace v hudební kompozici je vždy výzvou – nejsem přesvědčen, že by se s ní Martinů v Otvírání studánek popasoval dobře. Dramatická nit vykouzlená nádherně barevnými hudebními epizodami je totiž každou chvíli zpomalena recitací, která ovšem není jako od Cocteaua. Vedle toho Romance z pampelišek je úchvatným pastorálním obrazem lásky, navíc s několika úseky výtečně zvládnuté sborové kompozice. Mohlo by toto výjimečné provedení takto hodnotné skladby inspirovat západoevropské sbory, aby ji nastudovaly? Bubnování na židli k tomu může být přidanou motivací. Mikeš z hor je zase jinak propracovanou směsicí barev, která plně zaujme svou přímočarostí. Kantáta je ještě dojemnější, když si člověk uvědomí, že byla napsána v roce skladatelovy smrti.
Nedovedu si představit, že by tyto kantáty mohly být provedeny či nahrány lépe než tady; Lukáš Vasilek je vynikající dirigent a Pražský filharmonický sbor realizuje každý jeho interpretační záměr. Velice doporučuji!
Ivan Moody
Gramophone (Velká Británie), březen 2017
ocenění „Editor’s Choice“